24.8. – 27.8. 2008

24. 8. 2008 neděle
Včera večer po modlitbě mě děcka táhli do své haly v prvním patře, prý mám vzít foťák. Jdu s nima, v hale šero, že jsem nejdřív ani nepoznal, jaké zvíře to mám na zemi ogarům vyfotit. No vyklubal se z toho škorpión a to nám tu skoro všichni tvrdili, že do patra se jen stěží dostane... Tak jsem ho natočil a říkám všem ogarům ať ho hlavně nedráždí, že jdu pro bráchu, který už si s ním poradí. Chtěl jsem jít radši sám, páč ogaři by sa klidně někde zakecali. Když jsem odcházel z haly, akorát přicházel Majdyn, milovník veškerého živočišstva. Blesklo mi hlavou: ten je dost velký pták na to, aby se jím nechal štípnout. Křiknul jsem na ňho, ať ho neotravuje a s tím jsem se spokojil.

Dojdu k bráchovi do televizní haly a říkám mu, jestli by mohl nějak zneškodnit škorpíka a v tom přiběhne hystericky uřvaný Majdyn, že ho škorpión štípl do prstu. V tu chvíli místo abych se naštval na sebe, že právě Majdyna jsem v hale nechal samého, tak jsem se rozčílil na Majdyna a pořádnú sem mu lištil a řval na ňho, že sem mu říkal, ať ho nechá na pokoji. Brácha se tomu jenom smál. Se smíchem Majdyna poslal s dalšíma ogarama do dědiny za učitelem Ramešem, jestli neví o někom v dědině, kdo vlastní protijed. Ranganath mu měl cestou tisknout zápěstí, aby se jed nedostával rychle dál. Vrátili se za půl hodiny a Majdyn měl pouze na prstě přivázané nějaké listí, které rychle v noci Ramešova babička natrhala na nějakém léčivém stromě. Tak jsme volali otci do střediska, zda Majdyna nechtějí převést do nemocnice. Otec Sony, který měl přijet včera odpoledne přijet, jak naschvál nedorazil. Hlavní otec řekl, že prý není třeba, prý má dostat jenom prášek od bolesti a někdo ho má uklidňovat. Zítra prý bude OK.

Připadlo nám to drsné, zvlášť když jsme viděli a slyšeli hysterického Majdyna (on je teda asi největší herec ve středisku, ale stejně). Volali jsme Bedymu (moc děkujeme) a ten nám s pomocí internetu řekl, že to opravdu nebude smrtelné a ráno už bude bolest ustupovat. Stačí teda dát opravdu jen painkiller, ale pro jistotu ho hlídat, kdyby v nejhorším případě ztratil dech. Trochu nás uklidnil, ale stejně jsme se radši za Majdyna pomodlili celý růženec. Nabídl jsem Josefovi, že jej budu půlku noci hlídat, ale on že jej v pohodě pohlídá. I učitelé si z Majdyna pak dělali srandu, což nás taky uklidňovalo.



No a ráno když jsme vyráželi na mši, tak nám Majdyn už docela radostně svojí štíplou pravačkou mával. Jo a včera odpoledne taky Majdyn zabil malou kobřičku, pověsil ji na klocík a všem ji ukazoval. Kousnutí kobrou by pro ňho bylo už vážnější... No Pane Bože děkujeme, že ho při těch skopičinách opatruješ.

Po mši jsem využila hned nových pastelek a omalovánek, které nám včera konečně po dvou měsících došly:) Holky měly obrovskou radost. Těšilo nás, jak si malovaní užívaly.

Po obědě jsme hráli hry venku, Umeš zlákal Jarka na svou hru Opičí strom (mara quoty). Klukovi, co nahání, se zahodí daleko klacek. Ten pro něj musí běžet, přinést ho, položit doprostřed mezi stromy (během toho všichni musí vylézt na stromy) a pak se snaží nějakou “opičku“ chytit. Když nějakou chytne, stává se ona honícím. Opičky vyhrají, když šikovně seskočí se stromu a dotknou se klacku. To pak se honícímu role opakuje.

Po půl hodině kluky s Jarkem nachytal na stromech hlavní otec a hned Jarka sprdl, co to s kluky hraje za hry. Má strach, aby děcka nespadly. Já taky, ale je fakt, že kluci tu jsou na stromech vylezení pořád, tak jsme nevěděli, že je to zakázané. Ještě to později Jarkovi zase zdůrazňoval. Jarek se mu to lehce snažil vysvětlit, ale otec, ať tady nezavádíme nějaké novoty z naší země...:-(

Když jsme nemohli hrát na stromech, tak Umeš navrhl jinou místní hru. Něco jakoby Na peška se zajímavou říkankou. Umeš už byl po dlouhé nemoci zase ve své kůži a nemohl jsem se na něj vynadívat. On je prostě tak energií překypující ogar... S ním se není možné nudit.

Ještě jednou jsme dnes krátce vykládali v Suprabě s Mary Miss, než odjela zpět do Bangalore. Měli jsme z ní velkou radost, vypadal šťastná, úplně zářila:). Změna jí prospěla:). Jen jsme si obě postěžovali, jak to teď v Suprabhě vypadá. Nejsou tu teď pořádní učitelé – Bagya odešla za svým manželem do Radžastánu. To jí naprosto schvalujeme, protože se s ním vidívala pouze měsíc v roce. Bohužel však dala hlavnímu otci výpověď poté, co jí odmítl dát delší dovolenou, aby svého manžela navštívila. Tak prý na ni otec dost křičel, co si dovoluje dát okamžitou výpověď..:-( Kavita odchází od září, prý už teď vydělává víc peněz makeupováním bohatých ženských než prací ve středisku, a tak chce zkusit naplno rozjet kosmetický salón. I Nelina si prý začala hledat nové místo, ale zatím s tím nijak nespěchá. Holt se není čemu divit, otec vidí jen práva děcek a zaměstnanci tu moc práv nemají....

Ač jsme ze Suprabhy odešli dříve, zdrželi jsme se na internetu – už se těšíme na náš rychlý a fungující:) Navíc nejel jako naschvál dlouho autobus, takže jsme dojeli do Sujyothi pozdě. V busu jsme opět potkali naše melakotské desáťáky, kteří jeli ze Suprabhy a ze St. Paul’s. Každý den totiž dva ogaři nosí konev s mlékem z naší farmy do konventu a do Suprabhy. Tentokrát se vraceli zpátky Santoš a Babu. Bavili jsme se o jejich škole a hrozně ji chválili. Prý je nejlepší z vesnických a hlavně díky přísné disciplíně a skvělému řediteli. Předloni prý jejich desáťáci měli 100% úspěšnost u závěrečných SSLC zkoušek. Taky nám říkali, co by chtěli studovat. No Santošovi se asi sen splnit může, páč chce studovat salesiánskou college v Čitradurze, ale ostatní ogaři by rádi nějaké drahé školy, což mají asi smůlu. Ještě neví, že náš hlavní otec nepodporuje tyto drahé výběrové soukromé instituce.

Cestou z busu jsme se na chvíli zastavili u chrámku ve vesnici, protož celá vesnice byla na nohou a ze všech stran bouchaly rachejtle. Ptali jsme se, co se oslavuje a prý Naga Pančemí. To se přece slavilo před dvěma týdny... Jenže Indové neslaví své svátky den či dva, ale celé čtyři týdny a zítra o Posledním pondělí končí čtvrtý týden oslav. Takže dnešní noc se musela pořádně oslavit. Lambánci bohužel slaví hlavně alkoholem. Všichni křepčili před chrámky, asi šest chlápků neslo na ramenou nosítka s bohem, no hodně s nima vrávorali. Vypadali, že snad každou chvíli spadnou do kolem nich těsně stojících chlapů. Nejdrsnější však byli chlapi s dlouhýma tyčema, na jejichž koncích se třepetali vlaječky. Právě se vymotali z jednoho chrámku, za nimi čtyři chlapi vrávoravě vynášeli ležícího téměř už nevnímajícího opilce, který z posledních sil držel na rameni plastovou amforu s nějakou kapalinou. Vlajkonoši začali zmateně pobíhat před chrámky, je to div, že tyčema nikoho nezranili. Pak se však rozběhli proti sousednímu chrámku a není možná – trefili se svými vlajkami do otevřených dveří. Za nimi se nakonec vmátožili do chrámku i nosiči opilce s vodou, nespadl jim. Chtěl jsem vše točit, ale Máňa se bála, abysme eště všechny ty opilce nevydráždili, aby nás třeba nenapadli. Raději jsme proto spěchali za klukama do střediska.

Kluci už čekali na kreslení...takže jsme se hned vrhli na malování motýla, ale neměla jsem z toho dobrý pocit... na malování musí být klid a čas a ne takový stres. Tak jsem se jim omlouvala a slíbila, že příští neděli přijedu dřív.

Otec Kuriakose mě požádal ať připravím i do Suprabhy plakáty do angličtiny a také něco jako osnovy... prý je tam teď jen sestra Aruna a ta je nová a prý potřebuje pomoc, zatím prý nemá moc systém. Ocenili jsme, že otec najednou říká to, co my pořád, že výuka potřebuje mít systém:) Takže mám plno práce a začínám být trochu nervózní, abych to vše do odjezdu stihla... taky totiž chci být co nejvíc s klukama...

Večeřeli jsme jen s otcem Kuriakosem a to si vždy (pouze jednou za týden) příjemně popovídáme. Když s ním jíme sami a navíc v neděli, tak je nás dokonce schopen vnímat. Jindy má plnou hlavu starostí, řeší spoustu telefonátů... Říkal nám o svých bratrech, synovcích, neteřích, kteří všichni pracují v cizině. Říkal, že cestování je sice pěkné, člověk získá hodně zkušeností, ale je to jenom o užívání si. On že zasvětil svůj život tady děckám a jim věnuje celý svůj čas, maximálně někam jede na týden a i to, když se vrátí, tak prý vznikne spoustu problémů... Takže vždy odmítal nabídky provinciála, aby jel např. na zkušenou do Evropy či USA. Ale v lednu poprvé pojede na pár týdnů do Říma na celosvětovou konferenci o zneužívání dětí.

25. 8. 2008 pondělí
Dnes se začaly psát ve středisku srpnové testy, Jarek pomáhal Kumarovi s matematikou. Kumar změnil testy, které Jarek připravil a na kterých se spolu domluvili, takže Jarek trochu šílel, protože je změnil nesmyslně... Vůbec neví, co děcka umí a co mají umět:( Odpoledne je měl zkoušet ústně, ale skoro celou hodinu protelefonoval, takže to nestihl. Řekl Jarkovi, že kluky dozkouší večer a večer mu řekl, že už je unavený, a že zítra... Máme rádi pořádně odvedenou práci, takže takový přístup nám tu dost vadí. Ale nic s tím nenaděláme, jen jsme se o tom trochu pobavili s Fatimou, ta smýšlí stejně jako my (místní muslimové se nám jeví zodpovědnější a pracovitější než hinduisti:). Na Kumara musíme myslet při modlitbách, aby se aspoň trochu zajímal, co děcka umí...

Odpoledne mezi testy jsem rychle zaběhl do dědiny, jestli se nějak oslavuje Poslední pondělí. Mělo se prý s bohem na nosítkách opět chodit po dědině. Ve vsi zdechl pes, asi všichni po obědě spali. Nosítka ležela netečně před chrámkem (na fotce vlevo), okolo chrámku kupodivu pár lidí sedělo a prodávalo koření, zeleninu, kokosy a barvící prášky. To však bylo vše:-(.

Během fotbalu si pro nového Nagaradže přišel taťka. Pak nám brácha říkal, že prý jeho taťka je bohatý a Fatima cosi říkala (ale moc se nám to nezdá), že snad je členem nějaké School Development Committee (výbor pro rozvoj škol) v kraji. Prý jeho dva bráchové normálně chodí do školy, ale tento prachýl neustále utíká z domu a bulí školu, tak ho jeho taťka poslal do našeho střediska, aby dohnal ztracené třídy. No za těch pár dnů či možná týdnů nám jenom pil krev, nebyl na ňho metr a od začátku jsem si říkal, že se chová jak nějaký rozmazlený podnikatelský synek. A taky že sem teda nebyl dalek pravdě...

Dneska mi přišel Pravín (Bellulli – přezdívka znamenající česnek, i tak už mu ogaři po nás někdy říkají:-) při fotbale nějaký mdlý. Sice se snažil svým zmatením kopáním noh odkopávat balóny jako vždy, ale docela mdle. Postupně už jenom stál u branky. Ptal jsem se ho jestli má hlavobol či horečku a že jo. Posílal jsem ho si sednout, ale on že brácha by mu „nabacal“. To je samozřejmě blbost, protože spousta ogarů se během her zašívá a není možné je všechny donutit hrát a snažím se je poshánět asi ještě nejvíc já s Máňú. Každopádně po hře sotva šel, během hodiny na práci jen seděl na bobku. Před začátkem samostudia jsem ho chtěl vzít na pokoj, že mu teda změřím teplotu a dám paralen. Jak jsem ho postavil, tak se hned začal skládat k zemi. No naměřil jsem mu skoro 40°C, celý hořel. Tak jsem ho skoro odnesl na jeho matraci, dal mu paralen a ať se prospí. Prostě síla, že tu se s pacientama moc nepáře. Když je nejhůř, tak se dá paralen či brufen. Ale často tu kluky bolí hlava, protože jen málo pijú. Pořád jim to připomínáme, ale jim se prostě jít napít nechce.

Nabízím pomoc bráchovi s testy pro páťáky, bohužel píšou angličtinu až ve čtvrtek, to už budeme v Mysoru. Přehodit to brácha nechce, ale můžu mu napsat testy a pak je opravit... Já ale už vidím, jak brácha nebude mít čas kluky připravit a pak je při písemce hlídat a nakonec ústně vyzkoušet. Je to pro mě asi zkouška, nesmím se tu cítit tak nepostradatelná, že:) Stejně si to brácha bude muset za dva měsíce vše dělat sám... Prostě učení moc prožívám:)

Večer se na mě zase pověsili Slunce a Měsíc, tak jsem s nima tančila v kroužku. Je krásné, jak jsou vyřechtaní z každé ptákoviny. Např.z toho že dřepáme jakože dolů a pak vyskočíme nahoru...
Také si hned dnes oba kluci všimli, že má Jarek nové pantofle a měli z toho úplnou radost:) Museli byste je ale vidět, ze všeho šťastní.

26. 8. 2008 úterý
Já dnes psala test z matematiky s prvňákama, skoro polovina ho nenapsala. Nedávno přišlo dost nových kluků, nestíhali jsme všechny doučovat... takže někteří ani neuměli napsat číslice...

Jarek psal s třeťákama a ti byli lepší... jestli to není náhodou i tím, že je má na matiku i Jarek, prvňáky učí jen Kumar.

Vylezlo konečně sluníčko, už nám chybělo:)

Navečer přijel do střediska hlavní otec a hned nám hlásil, že mu přišel mail, že se opět rozhořely v Orisse nepokoje proti křesťanům. Jedna řeholnice byla znásilněna a jiná zabita. Byla vypálena spousta kostelů a tisíce křesťanů prchají bez čehokoli do lesů, protože už šest obyčejných farníků bylo před kostely upáleno. Máme se začít modlit za uklidnění tamní situace.
Už ráno jsme něco zahlédli v novinách, ale jen jsme článek lehce proletěli, protože jsme pořádně nepochopili, o co se jedná. Otec nám vysvětlil, že v Indii je silná cenzura zvláště ohledně náboženství. Proto se v článku skoro nepíše, že se jedná o nepokoje mezi náboženskými skupinami, že znásilněná byla řeholnice... Cenzura je zdůvodňována strachem z šíření náboženských bouří do dalších regiónů a států. Pokud se totiž jedná o nepokoje mezi muslimy a hinduisty, tak se násilí rychle šíří a stupňuje. Současné nepokoje začaly, protože byl zabit nějaký swamidži, představený nějakého ašrámu. Radikální hinduisti nařkli z vraždy křesťany, což zapálilo jiskru... Taky se píše v novinách o záplavách v Biháru. Prosíme o modlitby za Orissu a Bihár.

Po večerní modlitbě za námi opět došel do pokoje Dandrač a hned byla sranda. On třeba ikdyž mu nerozumíme, tak dál mele kannadou. A to třeba pět minut, směje se tomu, co řekl... a my zase jeho smíchu a rozjeté mluvě..:-) Zkoušel sem se ho ptát na jeho rodinu. Samozřejmě ji popisoval jako fungující, maminka vdova v domácnosti v domě svých bratrů, všichni mu chybí, proto chce stále prchat. Samozřejmě náš hlavní otec rodinu zná a říkal nám úplně něco jiného. Akorát že ti starší bráchové opravdu poctivě pracují, prodávají hodinky, ale maminka žije na ulici, žebrá a o Dandrače s Jesúem se nikdo nestará, tak žijí na ulici, čichají lepidlo...

27. 8. 2008 středa
Ráno za mnou přišel do pokoje C. Manju (bubeník z Gandhi Nagaru), uviděl obrázky Panny Marie a začal říkat, že máme jen jednoho boha, tak že to máme blbé. Tak jsem mu řekl, že sice máme jednoho, ale pořádného. A on uznale přiznal: „Jesú je fakt dobrý bůh.“ Potěšilo mě, že díky dobré práci našich otců, děcka, které sice nevěří v našeho jednoho boha, tak jsou schopni uznat, že i bůh, kterému otcové slouží, je dobrý.

Na testy vůbec nedorazil učitel Rameš, naopak přijel otec Sony a s otcem Binnym a bráchou šli k Ramešovi domů. Později jsme se dozvěděli, že si vzal život jeho bratr (možná bratranec, to se tu nerozlišuje). Prý měl nějaký dlouhodobý spor či problém s majitelem obchodu, a proto si vzal život. No kdoví jak to bylo, každopádně je to drsné. Prý se teď tři roky nebude smět účastnit jakýchkoli oslav či svátků.

Dnes jsme pomáhali s posledníma testama a také odpoledne a večer jsem se snažila připravit páťáky na zítřejší angličtinu. Jsou ale tak slabí, neměli by krom dvou postoupit výše ani jeden. Někdy tu učitelé dost spěchají hodit děcko do vyšší třídy kvůli rodičům, kterým připadne divné, že tu jejich dítě sedí ve druhé třídě, když naposledy chodilo třeba do páté. Holt vše zapomněli, anebo se ani nikdy nenaučili a nemají na pátou třídu. Spěchání však někdy spíš škodí.

Konečně jsem dnes dotlačil Kumara, aby ústně dozkoušel sedmáky z pondělí. Chtěl jsem mít před odjezdem všechny testy uzavřené.