Dnes si děcka získaly naše srdce. Strávili jsme s nimi více času a docela jsme se s nima nasmáli. Nejlepší je sledovat děcka při hře. Jak už jsme psali, vše dělají s velkým zápalem a fakt nechápu, jak rychle dokážou měnit emoce - během pár sekund se k sobě škaredě chovají a hned najednou usmívají. Nejlepší je Aneša – strašně temperamentní holka (oba dva jsme si ji hned oblíbili), ta si všechny pravidla přizpůsobuje sobě, ale prostě umí vše ukecat, dokáže být tvrdá, ale zároveň hrozně milá. A je hlavně strašně chytrá, na Jarka má kolikrát takové vtipné poznámky, až kolikrát čumíme.
Také jsem dnes poprvé vyšla ven v indické sukni a halence, všichni to hned obdivovali a ptali se, kolik to stálo. Děcka mě hned namalovali indické ozdoby na tvář a obvěsili náramkama, které jsou opět na jejich tenké ručičky, takže to na mě vyloženě rvali a obávám se, že to dolů nesundám:(.Jarek vyšel taky v lungi (omotaná sukně), ale musel se pak jít převléknout, protože se prý v tom chodí až po večeři:(.
Také si s námi dnes otec Kuriakos sedl a vysvětlil nám, co bychom měli dělat. Takže od pondělka začínáme pomáhat s učením angličtiny a matiky, dále pak budeme pracovat s počítačem. Indičtí salesiáni, vytváří databázi hledaných a volně se potloukajících děcek. Tento jejich projekt se postupně rozjel na celou Indii. Teď potřebují místní vše zadat do PC. No a pak samozřejmě v čase pro hry budeme s děckama a hrát si s nima. Také na příští týden máme naplánovat nějaké hry a soutěže, protože bude další svátek - svátek dětí. A v našem středisku budou mít až dokonce měsíce speciálnější program. V Indii se prý pořád slaví:)
Když nastal večer, začínala vládnout slavnostní atmosféra, děcka se převlíkly do šatů, hlavní místnost se ozdobila, doprostřed holky dali velký svícen a okolo ho nádherně ozdobili barevnými květy a malými svíčkami. Mě zavolala Mary, že už mám ušité sárí a že si je musím obléct. To byla akce, všichni mě pomáhali. Řeknu vám, že to je úplná věda. Ale bylo krásné:). Malé holky mě zase ozdobily a namalovaly mi na obličej symboly vdané ženy (i sárí tu správně mají nosit jen vdané ženy) a vyšla jsem do sálu. Děcka byli jak u vytržení, nechápala jsem, vždyť to vidí na každém rohu, ale prostě to byl pro ně zážitek a hned mě táhli k Jarkovi, který se mezitím také převlíkl do slavnostního indického oblečení. Spojili nám ruce a vedli na dvě křesla.Tam nás opět nějak zdobili a neustále spojovali ruce a udělali nám jakoby jejich indickou svatbu, házeli na nás rýži a pak podali Jarkovi květinu, že ji mně má dát do vlasů. Když tak udělal, všichni tleskali a blahopřáli nám, no sranda:).
Přestože děcka byly rozdováděné, když se řeklo, ať jdou ven do zástupů, hned tak udělaly. Z venku se postupně se sepnutýma rukama vcházelo do místnosti (u vchodu jsme všichni dostali symbolickou tečku na čelo) a sedlo se do kruhu kolem ozdobeného svícnu, pak se zazpívala píseň, otec zapálil jednu svíčku, přečetly se nějaké duchovní texty a pak zase se zazpívalo a holky rozsvítili všechny malé svíčky. Nakonec jedna všechny obešla s ohnivým talířem, každý se dotkl plamene, potřel jím oči a hlavu. Je úžasné pozorovat ty malé prcky, jak se umí soustředit. Když vidím ty nejmenší, nechápu jak je někdo mohl nutit pracovat a brát jim dětství.
Pak jsme jim předali plyšáky co mám od děcek z Bronzovky, udělali jim šílenou radost! Jen škoda, že jsme jich mohli převést tak málo, Austrian airlines nám nepovolili víc kilo:(, přitom mě tolik lidí nabízelo další, děcka by za ně byly tak vděčné, nepustili je do teď z ruk. No a pak ještě jeden sponzor z Ameriky poslal k tomuto svátky dárek, ale řeknu vám, bylo nám hanba to předávat, byla to magnetická tabulka s nálepkami z filmu Spiderman, no hrůza. Ale byli vděční i za to. Chtěli hlavně každý něco dostat.
Také je moc zajímavé, jak tu dávají najevo, že tě mají rádi a nebo že se jim něco líbí. Nepoužívají slova, ale gesta. Nejprve nás pohladí po tváři, pak si ty prsty dají ke svým rtům a pak si klouby prstů otřou kolem očí. Pak taky místní prý nejsou zvyklí říkat děkuji, ale dávají to právě najevo gestem.
No a pak se šlo konečně jíst, chutná nám tady, někdy to sice s kořením přeženou, ale není to tak špatné, docela si jídlo užíváme:), jen nám vadí, že je tak dlouhá pauza mezi obědem a večeří, to už trošku hladovíme, oběd je v 13:30 a večeře v 21:30, ale zase je pěkné pravidlo, že nejprve děti a pak my:).
Večer děckám pouští TV, to nám trochu vadí, kdyby tam bylo aspoň něco rozumného, ale ty jejich šílené slaďárny je moc do reálného světa nevrací. I kněží sledují večer TV, ale ty sledují sport a navíc strašně nahlas a bohužel vedle našeho pokoje:).
Celou noc byly slyšet petardy, takové vyhazování peněz nás rozčiluje. Ale jinak ten svátek světla je moc pěkný, prožívají ho tu víc než Vánoce. A oslava v našem středisku byla úžasný duchovní zážitek, ne jak Vánoce, které se točí jen o dárkách. I ti nejchudší tu mají před domem alespoň svíčky, a tak celé město září, moc pěkné. Některé děti šly na oslavy domů, některé jen maminka navštívila, protože holt žije na ulici a nemá jim co nabídnout.
